Autor: admin-new

  • Proč dává mediace v HR smysl

    Proč dává mediace v HR smysl

    Personalista není soudce. Je to člověk, který dokáže udržet rozhovor ve chvíli, kdy už se dvě strany neslyší.

    „S ním už se nedá mluvit.“

    Tuhle větu slyší personalista dřív nebo později skoro vždycky. Někdy jde o dva kolegy z jedné kanceláře. Jindy o vedoucího a podřízeného. Nebo o stížnost, která na papíře vypadá jako formalita, ale ve skutečnosti v ní jde o důstojnost.

    HR má v tu chvíli po ruce firemní politiku, zákoník práce i dobrou vůli. Co často chybí, je něco mnohem prostšího – způsob, jak vést rozhovor tak, aby se lidé nepřekřikovali, situace neeskalovala, a přesto se něco pohnulo dopředu.

    Přesně o tom mluví Jana, personalistka z VUT v Brně, která si prošla naším kurzem mediace:

    „Z pohledu personalisty se domnívám, že by se mediátor hodil do každého pracovního kolektivu. Nemusí zasahovat, až když je konflikt vážný, může působit i preventivně. Komunikační metody, se kterými pracují mediátoři, pomůžou vyjasnit obtížnější situaci dřív, než přeroste ve vážný spor.“

    A přesně v tom je jádro celé věci. Mediace v HR neznamená, že se z personalisty stane rozhodčí. Znamená to, že umí rozhovor udržet dřív, než se z nedorozumění stane spis, výpověď, nebo tichá válka na chodbě.

    Co HR ve skutečnosti řeší, když „řeší konflikt“

    Ve skutečnosti HR specialista často stojí mezi lidmi, kteří se chtějí domluvit – jen nevědí, jak na to. Nevědí, jak ten rozhovor uchopit, aby opravdu vedl k dohodě, ne k dalšímu kolu vzájemných výčitek.

    Situace, se kterými personalisté nejčastěji přicházejí, se dost podobají:

    • dva lidi z týmu, kteří spolu „fungují“, ale každý e-mail už má podtext
    • vedoucí, který „jen chce výsledky“, a zaměstnanec, který v tom slyší, že na něm nezáleží
    • stížnost na chování, kde se formální stránka míjí s tím, co člověk doopravdy potřebuje slyšet
    • odchod klíčového člověka, který „to už nechce řešit“, přestože spor začal jako maličkost
    • napětí mezi odborným a provozním světem – na univerzitě třeba mezi akademiky a administrativou

    Jan Kabát to z praxe popisuje podobně: firemní spory mezi kolegy málokdy začínají u tabulky nebo úkolu. Málokdy je jádrem věci samotná práce. Skoro vždy je jádrem pocit, že mě někdo nebere vážně.

    Co si z kurzu HR lidé skutečně odnášejí

    Jana to shrnula bez zbytečné marketingové omáčky:

    „Naučila jsem se něco o konfliktu, zlepšila komunikační dovednosti. Například lépe chápu stížnosti a výčitky – a to hodně pomáhá v běžném životě.“

    Zní to jednoduše, ale je v tom víc, než se na první poslech zdá. Stížnost a výčitka totiž znějí skoro stejně, a přitom žádají něco úplně jiného. Stížnost žádá změnu. Výčitka žádá uznání. Když HR slyší jen obsah – „on mi nedává podklady“ – snadno mu unikne to skutečné poselství: „připadám si jako ten, na kom nezáleží.“ Mediační sluch tenhle rozdíl umí zachytit, a to je přesně ta dovednost, která v běžném pracovním dni chybí nejvíc.

    Účastníci kurzů si nejčastěji pochvalují podobné věci:

    • osobní přístup lektorů a praktická cvičení (Barbora Pohlová)
    • přínos hned v praxi, ne jen teorii (Jiří Zablatzky)
    • srozumitelnost a propojení teorie s nácvikem (Kateřina)
    • trpělivost lektorů, materiály a nácviky ve skupině (Jana, VUT)

    Jana k tomu dodává, že nácviky jsou dobře zvládnuté i s větším počtem lidí. Pro HR tým je to podstatné – konflikt na pracovišti málokdy probíhá jen mezi dvěma lidmi. V místnosti bývá ještě vedoucí, kolega, který „jen přihlíží“, nebo klidně celý malý tým.

    Pět věcí, které z toho pro HR reálně plynou

    1. Konflikt se chytí dřív, než začne stát peníze. Jana to řekla úplně přesně: mediátor – nebo personalista s mediačními nástroji – nemusí čekat, až bude konflikt „vážný“. Preventivní rozhovor vyjde vždycky levněji než výběrové řízení na náhradu člověka, který odešel kvůli vztahům, ne kvůli mzdě.

    2. Lidé se slyší, i když se neshodnou. Klasická situace: různí lidé, různé postupy, stejný úkol. Mediační techniky pomáhají vyjasnit, kdo co vlastně očekává. Výsledkem není „kdo má pravdu“, ale jasná dohoda, jak spolu budou pracovat dál, aby to fungovalo.

    3. HR přestane hasit jen podle citu. Konflikty se často buď odkládají, nebo řeší intuicí. Intuice někdy stačí. Ale u opakovaného napětí, stížnosti nebo vztahu nadřízený–podřízený už ne. Struktura mediačního rozhovoru dává jistotu, kdy mluvit, kdy mlčet a kdy strany raději oddělit.

    4. Klesá stres – a s ním fluktuace i tichý odpor. Nevyřešený konflikt je jeden z nejsilnějších zdrojů stresu v práci. Když se lidé cítí vyslyšení, míň potřebují „vyhrát“ přes nadřízeného, odbory nebo odchod z firmy. A dohoda, kterou si strany sjednají samy, se dodržuje mnohem lépe než rozhodnutí seshora.

    5. Mění se kultura, ne jen jeden spor. Nejde jen o uhašení konkrétní hádky. Jde o prostředí, kde se dá říct názor dřív, než zhořkne. To je stejně důležité pro firmu jako pro veřejnou instituci. Univerzita třeba žije z odborné neshody – ale špatně vedená neshoda žere čas, který měl jít do výuky, výzkumu a služeb.

    Co se na kurzu HR člověk naučí – a co ne

    Naučí se:

    • rozeznat, jestli řeší problém, nebo vztah
    • vést rozhovor tak, aby jedna strana neutekla a druhá se necítila souzená
    • pracovat se stížností jako s informací, ne jako s útokem
    • oddělit pozice („chci home office v pátek“) od skutečných potřeb („potřebuju předvídatelný čas na péči“)
    • poznat, kdy situaci ještě unese interní HR – a kdy je férovější přizvat nestranného mediátora

    Nenaučí se „vyhrávat spory za organizaci“. To mediace není a nikdy nebude. Tam, kde je ve hře šikana, diskriminace nebo domácí násilí přenesené na pracoviště, platí úplně jiný postup. Dobré školení to má říkat stejně jasně jako všechny výhody.

    Proč má smysl proškolit celý HR tým, ne jednoho nadšence

    Jeden vyškolený personalista umí zasáhnout ve své kanceláři. Dvacet lidí se stejným jazykem umí změnit, jak instituce k konfliktům přistupuje jako celek.

    Společné školení totiž znamená:

    • stejnou slovní zásobu na poradách HR
    • stejný postup, ať volá vedoucí ústavu, nebo přijde student se stížností na komunikaci
    • nácvik na situacích, které lidé znají z vlastního provozu
    • menší riziko, že jeden „mediátor v týmu“ bude přetížený spory z celé budovy

    Kurzy v Dialogo jdou přizpůsobit na míru a realizovat i přímo u vás. Pro vytížené profese je vstupní branou dvoudenní kurz Základy mediace (16 hodin, praktický nácvik). Kdo potřebuje kratší a rychlejší vstup do každodenních rozhovorů, sáhne po Konflikt managementu (6 hodin).

    Na závěr

    Jana z VUT to uzavřela takhle:

    „Naučit se něco nového je vždy užitečné pro svůj vlastní rozvoj, ale mediací může být člověk užitečný i druhým. A to už jsou dva argumenty, proč se rozhodnout pro tento kurz.“

    Pro HR je ten druhý argument ten hlavní. Personalista, který je užitečný druhým, není ten, kdo spor „uzavře“. Je to ten, kdo lidi provede rozhovorem tak, aby po něm mohli zůstat v jedné chodbě, jednom grantu, na jedné katedře.

    Konflikt v organizaci nezmizí. Zmizet může jen zvyk řešit ho pozdě, nahlas – nebo vůbec.

  • Po více než osmi letech přichází změna. ADRC se stává Dialogo.

    Po více než osmi letech přichází změna. ADRC se stává Dialogo.

    Když jsme v roce 2019 vybírali název ADRC, hledali jsme označení, které vystihne oblast alternativního řešení sporů (Alternative Dispute Resolution). Zkratka dávala smysl – byla přesná, odborná a srozumitelná především lidem z oboru.

    A dobře nám sloužila. Stala se součástí stovek školení, mediací a setkání s lidmi, kteří chtěli lépe komunikovat, porozumět si a hledat řešení konfliktů.

    Postupem času jsem si ale začal uvědomovat jednu věc. ADRC je srozumitelné odborníkům, právníkům a lidem, kteří se v oblasti alternativního řešení sporů pohybují. Pro většinu ostatních lidí ale samotná zkratka neříká téměř nic.

    A to je škoda. Protože naše práce není o zkratkách.

    Je o lidech. O vztazích. O komunikaci. O hledání společné řeči tam, kde se někdy zdá, že už žádná neexistuje.

    Proč právě Dialogo

    Dialog je základem toho, co děláme. Je prostorem, kde mohou zaznít různé názory, emoce i potřeby a kde je možné hledat cestu k porozumění, spolupráci a řešení konfliktů.

    Ať už jde o spor mezi kolegy, partnery, členy týmu nebo obchodními partnery, právě otevřený dialog často představuje první krok k tomu, aby se věci mohly posunout dál.

    Když jsme hledali nový název, chtěli jsme, aby byl srozumitelný, zapamatovatelný a aby už sám o sobě naznačoval, čemu se věnujeme.

    Proto Dialogo.

    Název, který je bližší lidem a zároveň vystihuje podstatu naší práce.

    Co se mění a co zůstává

    Nemění se náš tým, naše zkušenosti ani způsob, jakým pracujeme.

    Mění se název. A s ním přichází značka, která podle nás lépe vyjadřuje to, čemu se už řadu let věnujeme.

    Dialogo je nová značka. Stejní lidé. Stejné hodnoty.

    Jen srozumitelnější cesta k tomu, co považujeme za nejdůležitější – kvalitní komunikaci, porozumění a hledání řešení, která dávají smysl všem zúčastněným.

    Co to znamená prakticky

    Odteď nás najdete pod značkou Dialogo.

    Nový web najdete na www.dialogo.cz.

    Změnily se také naše e-mailové adresy. Napsat nám můžete na info@dialogo.cz, případně přímo na kabat@dialogo.cznebo dohnalova@dialogo.cz.

    Těšíme se na další setkávání – tentokrát už jako Dialogo.